V rámci projektu GreenMeUp Evropská bioplynová asociace (EBA) analyzovala předpisy týkající se sdílení nákladů na připojení výroben biometanu k síti a poplatků za dodávky tohoto zeleného plynu do sítě ve 28 evropských zemích. Výsledky ukázaly, že dodávání biometanu do plynárenských sítí je v mnoha z nich, včetně České republiky, stále obtížné, což ztěžuje i uvádění tohoto zdroje obnovitelné energie na trh. Současná situace se však může změnit s novým plynárenským balíčkem připravovaným Evropskou unií, jež má umožnit také širší dostupnost zeleného plynu na trhu.
Biometan je aktuálně velmi potřebná, plnohodnotná náhrada zemního plynu získávaná z obnovitelných zdrojů. Skýtá značný potenciál pro transformaci energetického sektoru, respektive snížení závislosti na fosilních palivech. Navzdory tomu ale jeho vtláčení do stávající plynárenské infrastruktury naráží na řadu překážek, což brání jeho většímu rozšíření na energetický trh.
Jedním z hlavních problémů jsou podle analýzy EBA náklady spojené s připojením biometanových zařízení k plynárenské distribuční síti. V současné době jsou pouze v 10 evropských státech sdíleny mezi výrobci biometanu a provozovateli plynárenské distribuční soustavy. Ve většině zemí EU tak nesou tyto náklady převážně výrobci. Tato situace je zvláště problematická v zemích jako je Česká republika a Litva, kde není sdílení nákladů na připojení k síti zavedeno, což může potenciální provozovatele biometanových jednotek odrazovat od jeho výroby.
„Ze zkušenosti s připojením odpadářské stanice v Rapotíně, která začala dodávat biometan do plynárenské distribuční soustavy jako první bioplynka v Česku víme, že nejde o snadnou záležitost. Komplikace způsobuje pomalejší legislativa a to, že na úrovni podpory rozvoje tohoto obnovitelného zdroje energie u nás prozatím zůstáváme spíše v teoretické než praktické rovině. Přesto vnímáme, že veškeré tyto překážky jsou minimálně od energetické krize menší,“ uvedla Barbora Formánková, tisková mluvčí společnosti Energy financial group.
Kromě nákladů na připojení stanic k plynovodům je další výzvou pro rozvoj biometanu v Evropě poplatek spojený s jeho dodávkami do sítě. Sdílení tohoto poplatku s distributorem, jehož výše se v jednotlivých zemích liší, se aktuálně uplatňuje v 11 z 28 evropských zemích, jako je Švédsko, Lotyšsko a Belgie. Naopak v České republice zavedeno není. Cílem je přitom pokrýt instalaci a údržbu technologie na výrobu biometanu, poplatky za přístup k síti a náklady na zajištění kvality plynu.
Změnu v problematice připojování biometanových stanic k síti by mohl přinést nový plynárenský balíček, který je momentálně připravován Evropskou unií. Pokud budou opatření, jež má zahrnovat, správně provedena, mohou brzy odstranit překážky spojené s distribucí a umožnit širší dostupnost biometanu na trhu jako nízkoemisní alternativy zemního plynu.
