Za loňský rok se dodalo v Česku do distribuční sítě téměř 7 milionů m3 biometanu. Vyplývá to z údajů všech třech tuzemských distributorů. Měsíční dodávky biometanu do české plynárenské sítě pak aktuálně dosahují zhruba 1,2 milionu m3. To ale představuje jen zlomek tuzemského potenciálu. Biometan by podle nově schváleného vládního akčního plánu měl nahradit i více než 10 % současné spotřeby fosilního zemního plynu, dnes to však není ani 1 %. Co dalšího z dat distributorů vyplývá a jsou zmíněné cíle dosažitelné?
V Česku aktuálně dodává do plynárenské sítě biometan dvanáct zařízení: Převažují bioplynové stanice, kterých je po celé republice deset, doplněné dvěma čističkami odpadních vod, havlíčkobrodskou a ústřední v Praze. Pražská plynárenská přitom udává, že z ÚČOV měsíčně putuje do sítě až 90 tis. m3 tohoto plynu z obnovitelných zdrojů. Většina z dalších zařízení vyrábějících v ČR biometan je připojena k síti společnosti GasNet, která pokrývá celé tuzemsko s výjimkou Prahy a Jihočeského kraje. Čtyři stanice z její sítě získávají biometan zpracováním bioodpadu, další čtyři využívají zemědělské suroviny a jedna je čističkou odpadních vod. „V současnosti je k naší infrastruktuře připojeno devět bioplynových stanic produkujících biometan. Měsíčně dodávají do soustavy 12 tisíc MWh energie,“ uvádí Aleš Gregorovič, tiskový mluvčí GasNetu.
Na výrobě „zeleného plynu“ ve vlastních bioplynových stanicích připojených do sítě GasNet pracuje také tuzemský lídr v biometanu Energy financial group (EFG). V Rapotíně vlastní vůbec první výrobnu biometanu u nás dodávaného do sítě a ve Vyškově další, nedávno modernizovanou odpadovou stanici. S těmi se v roce 2024 podílela na dodávkách největšího českého distributora z 26 %, přičemž aktuálně tvoří zhruba 30 % z jeho měsíčních dodávek. Do roku 2030 přitom plánuje navýšit roční produkční kapacitu svých zařízení ze současných zhruba 7 mil. na 47 mil. m3 biometanu.
Převážně v Jihočeském kraji pak dodávky biometanu zajišťuje Gas Distribution (E.ON), která do své soustavy připojila loni v červnu první výrobnu, a to bioplynovou stanici v Jarošovicích. „Za více než rok od spuštění dodala do naší distribuční soustavy jarošovická BPS zhruba 1,4 milionu m3 biometanu, přičemž letos od ledna do poloviny července je to téměř 960 tisíc m3,“ uvádí Lubomír Budný, tiskový mluvčí E.ONu.
Vzhledem k tomu, že v roce 2022 u nás dodávala biometan pouze bioplynová stanice v Rapotíně skupiny EFG, lze říct, že u nás sektor výroby plynu z obnovitelných zdrojů zaznamenal velký progres. Bude ale jeho další rozvoj dostačující pro splnění národních cílů definovaných Evropskou unií?
Česko na cestě k biometanovým cílům
Podle aktuálně schváleného národního Akčního plánu podpory rozvoje využívání biometanu by produkce plynu z OZE měla do roku 2030 vzrůst na 500 mil. m3 ročně. Pokud dle dat distributorů vyrábíme 1,2 mil. m3 biometanu měsíčně, což by bylo necelých 15 mil. m3 ročně, museli bychom nyní produkci znásobit téměř 35krát do roku 2030, abychom zmíněných cílů dosáhli. Už do roku 2029 by tak dle prohlášení Vlády mělo být v ČR vybudováno minimálně 100 biometanových stanic. Uvážíme-li, že za poslední zhruba tři roky jsme se z jedné výrobny dostali na dvanáct produkčních míst biometanu, máme před sebou dost práce. Data poskytnutá distributory nicméně vypadají poměrně slibně. GasNet nyní eviduje téměř třicítku smluv o připojení a dalších 80 zájemců, kteří mají projekt výroby biometanu v různé fázi přípravy.
Otázkou také je, proč máme nyní o tolik vyšší instalovanou kapacitu (téměř 28 mil. m3) než reálnou produkci (15 mil. m3 za rok 2025 jakožto odhad daný aktuální měsíční produkcí). Podle výkonného ředitele Energy financial group Tomáše Voltra je rozdíl kombinací několika faktorů:
„Zejména u nových bioplynových stanic může být důvodem postupná stabilizace biologických procesů ve fermentorech, a s tím postupný nárůst vývinu bioplynu. Většina BPS zároveň stále disponuje kogenerační jednotkou, a tak může být výroba biometanu a elektrické energie řízena dle cen denního trhu daných komodit tak, aby stanice vyráběla komoditu, na které v daném okamžiku nejvíce profituje. V EFG se obecně snažíme výrobu biometanu maximalizovat, abychom dosahovali produkce převyšující 90 % výrobní kapacity našich zařízení. Dosažení 100 % kapacity je pouze teoretické, protože je potřeba počítat minimálně s pravidelnými odstávkami na běžnou údržbu a opravy technologií.”
K dalšímu rozvoji oboru je zásadní také surovinová skladba nových biometanových stanic. V Česku je téměř 600 BPS, z nichž může být až čtvrtina optimalizována pro výrobu biometanu. Velká část z nich nicméně zpracovává podporované účelově pěstované plodiny, oproti kterým je dnes však již kladen důraz na odpadní vstupy, a to jak potravinové, například z marketů či průmyslových závodů, tak zemědělské. Biometan vyráběný ze snadno zpracovatelných, cíleně pěstovaných zemědělských surovin, dosahuje totiž nižší emisní úspory v porovnání s biometanem produkovaným z biologicky rozložitelných odpadů, kde dochází k výraznější úspoře emisí díky odklonu těchto odpadů ze skládek. Tento takzvaný pokročilý biometan je proto hodnotnější.
Transformace bioplynových stanic na příjem a zpracování odpadních surovin je však komplexní záležitostí z hlediska legislativního, obchodního, logistického i technologického. Z dlouhodobého hlediska má však podle výkonného ředitele EFG nejen environmentální, ale i ekonomické výhody. „V EFG se v souladu s naší vizí a firemní strategií zaměřujeme výhradně na výrobu biometanu z odpadů, přestože je tato cesta zejména kvůli vyšším požadavkům na technologický standard stanic investičně náročnější. Na druhou stranu se však zpracování odpadů následně pozitivně promítá do celkového ekonomického výsledku projektu. Značnou konkurenční výhodou z hlediska dostupnosti vstupních surovin pro nás pak představuje naše vlastní svozová společnost EFG Waste logistic, která odpady pro bioplynky skupiny interně zajišťuje již sedmým rokem”, uzavírá Tomáš Voltr.
